Jakožto člen Strany zelených jsem v roce 2014 podpořil kandidátku Trojkoalice ve třetím volebním obvodu Prahy 4 (Krč, Lhotka) a osobní předvolební kampaní pravděpodobně přispěl k jejímu slušnému volebnímu výsledku. Jelikož jsem tedy dopomohl do vedení městské části Praha 4 lidem, kteří měli moji důvěru, cítím částečnou zodpovědnost za jejich činy a nutnost se s tím nějak vypořádat. Zároveň po čtyřleté osobní zkušenosti s tenkrát zvolenými zastupiteli ze Strany zelených v Praze 4 jsem letos skoro stejnou kandidátku již podpořit odmítl. Proto tento text není myšlen jako předvolební agitka, ale spíše jako uzavření jedné kapitoly pokusem o výčet toho, co zásadního se v uplynulém volební období Zeleným v Praze 4 povedlo a nepovedlo.
Po volebním úspěchu Trojkoalice (v drtivé části tvořené Zelenými) v MČ Praha 4 a následných koaličních vyjednávání vypadaly v roce 2015 předem rozmyšlené kroky nově zvoleného starosty Petra Štěpánka (SZ) perfektně. Přelomovým úspěchem Trojkoalice posilujícím transparentnost radnice bylo prosazení otevření komisí Rady městské části Praha 4 veřejnosti a to navzdory odporu koaličních partnerů. Komise jsou poradními orgány Rady MČ, ve kterých se probírá většina zásadních rozhodnutí týkajících se výstavby, dopravy, rozdělení grantů, atd. Komise vytvářejí doporučení, která se předkládají k definitivnímu rozhodnutí Radě MČ. Přítomnost veřejnosti značně přispívá k transparentnosti a správnosti závěrů komisí uvedených v zápisech, která členové Rady MČ mohou jen s těží ignorovat. Není divu, že především zastupitelé z ODS zvyklí za dlouhé léta na jinou praxi namítali, že je to začátek konce zastupitelské demokracie.
Dalším krokem symbolizujícím změnu způsobu vládnutí na radnici Prahy 4 byly takzvané Snídaně se starostou. PR oddělení úřadu MČ na různým místech Prahy 4 kontaktovala většinou místní občanské spolky. Ty v koordinaci s radnicí zorganizovaly setkání starosty s dlouhodobě aktivními občany, sepsaly okruh témat a konkrétních otázek, na které se starosta předem připravil. Tímto způsobem starosta sdělil občanům svou vizi řešení nejpalčivějších problémů s tím, že se tato setkání budou zhruba po roce opakovat, aby se mohly průběžně vyhodnotit výsledky a koordinoval se další postup například ve vztahu k magistrátu. U nás v Krči jsme z tohoto setkání udělali podrobný zápis Snídaně se starostou v Krči 2015, který PR oddělení úřadu po několika urgencích schválilo.
Mimo tato systémová opatření se na počátku volebního období povedlo za pomoci radní Alžběty Rejchrtové (SZ) několik dílčích úspěchů. Například v Krči se po čtyřletém marném úsilí rodičů základní školy sv. Augustina hnula dopravně-bezpečnostní opatření v ulici Hornokrčská podle svépomoci vypracované analýzy rizik a jejich řešení. Obdobně úprava stavebního záměru Obytného souboru Habrovka pod hasičárnou v Krči ke spokojenosti developera a místních by bez záštity paní radní asi nebyla možná.
Hlavním tématem předvolební kampaně Trojkoalice v Praze 4 byl boj proti hazardu. Že se hazadr podařilo na rozdíl od jiných MČ v Praze 4 prakticky vymýtit, je jistě další zásluhou Zelených bez ohledu na celostátní politiku regulace hazardu tvrdě prosazovanou bývalým náměstkem ministra financí Ondřejem Závodským. Hazard však nikdy nebyl tím největším problémem Prahy 4. Největším problémem Prahy 4 jsou emise hluku a zplodin především z přeshraniční automobilové+kamiónové dopravy (Jižní spojka, Magistrála, Vídeňská, Sulická, Modřanská) a stále hustější zástavba, která jednak tento stav dopravy ještě více zhoršuje a druhak snižuje kvalitu života ve stávajících nemovitostech za neustálého úbytku městské zeleně. Zmíněnými komunikacemi podle dat TSK intenzity dopravy v součtu denně projede přibližně 340 tis vozidel, z nichž značná část proudí dále do centrálních částí Prahy 4. Na mapě znečištění ovzduší Prahy částicemi PM10 je jasně vidět, že Praha 4 je ze všech městských částí Prahy zasažena asi nejvíce. A právě během snahy místních aktivistů skutečně řešit tyto problémy, se začala množit nepochopení, ta přecházela v neochotu a následně v averzi mezi radnicí Prahy 4 a jednotlivými občanskými spolky.
Jako roznětka v mnoha částech Prahy 4 mezi občanskými spolky a radnicí zafungovaly nové stavební záměry. Neplést však s nově započatou výstavbou. Je potřeba si uvědomit, že výstavba má velice dlouhou setrvačnost. Takže to, co se začalo stavět v tomto volebním období, bylo dohodnuto a odsouhlaseno často po netransparentních a kontroverzních změnách v územním plánu před více jak osmi lety, tedy v divokých dobách primátora Béma a absolutní nadvlády ODS+ČSSD.
V dnešních dnech se rozhoduje o velkém množství rozsáhlých stavebních záměrů po celém území Prahy 4. Rozsah tohoto článku neumožňuje rozebrat přístup radnice k jednotlivým projektům v Hodkovičkách, Pankráci, Krči a jinde nebo tvorbě Metropolitního plánu Prahy. Každý z nich by zasloužil vlastní článek podobný tomu, ve kterém se pokouším shrnout fakta kolem výstavby metra D s názvem Stane se metro D místním prokletím? V článku uvedený chronologický popis událostí totiž ukazuje, jak radnice Prahy 4 společně s magistrátními politiky (ANO+ČSSD) s cynicky pragmatickým pohledem vždy jen do příštích voleb podlehla tlaku majitelů pozemků. Přitom se před veřejností pokusili zatajit nepříjemné okolnosti těchto svých kroků, protože ty se projeví za více jak 8 let. Zkrátka a dobře občanské spolky napříč Prahou 4 dlouhodobě sledující veřejný zájem ve svých čtvrtích po prvotní euforii v roce 2015 postupně registrovaly, jak naše zelená radnice začíná modrat, tedy přejímat netransparentní a účelové praktiky ODS, které sami Zelení dříve kritizovali.
Na konci roku 2016 již bylo jasné, že podobné setkání místních aktivních občanů se starostou, jako byly zmíněné Snídaně se starostou, se už neuskuteční. Místo toho na různých místech Prahy 4 proběhly masové PR akce vedení radnice s názvem Veřejné fórum, kde místním občanům čelili především úředníci jednotlivých odborů městské části a politici dělali pouze stafáž bez toho, aby museli zaujímat zásadové postoje, natož formou zápisu. Při letošní schůzce starosty s představiteli spolku organizujícím Snídani se starostou 2015 se odmítl Petr Štěpánek o věcech uvedených v zápise jakkoliv bavit. Stejně tak Petr Štěpánek odmítl průběžně informovat prostřednictvím radničního měsíčníku Tučňák o harmonogramu komisí Rady městské části. Široká veřejnost tak ani netuší, že nějaké komise Rady vůbec existují, k čemu jsou, a že by bylo záhodno je ve svém vlastním zájmu navštěvovat. Pravděpodobně se zalekl mocného systémového opatření, nebo si to vynutili koaliční partneři, kteří ho drželi v křesle starosty. V každém případě obyvatelé Prahy 4 na to můžou ošklivě doplatit, protože nebude problém pro jakoukoliv novou vládu bez větších protestů veřejnosti komise opět uzavřít, čímž se veřejnost opět odstaví od informací a znemožní se jí ovlivnit rozhodnutí Rady MČ.
Je otázkou, jak se občanské spolky zachovají během předvolební kampaně, koho vyhodnotí jako menší zlo a jak budou schopné oslovit širokou veřejnost. Smutnou skutečností je, že ti zastupitelé zvolení v roce 2014 ze Strany zelených, kteří nechtěli jen pohodlně odevzdat svůj mandát zastupitele do rukou Petra Štěpánka a neustále upozorňovali i na mnoho dalších, v tomto článku nezmíněných chyb, postupně ze Strany zelených odešli. Nejprve „po dobrém“ odešla Marie Jelínková, následně „po zlém“ i Petra Rejchrtová přesně podle mechanismu popsaném v článku Krize demokratických politických stran aneb lekce nejen od Strany zelených.
Trojkoalice udělala v uplynulém volebním období hodně dobrého, ale minimálně buňka Strany zelených v Praze 4 se bude muset ze svého působení na radnici zregenerovat, nemluvě o dalším pošramocení značky Strana zelených.
